Lidožravý žralok plave kolem Chorvatských pláží

Žralok Mako umí plavat až 70 kilometrovou rychlostí a dosahuje obvykle délky až 290 cm. Nebezpečný člověku je z důvodu jeho útočení na člověka.  Nevyprovokovaných útoků bylo sice zatím jen devět ale z toho byl jeden smrtelný. Největší žralok Mako byl uloven na Francouzké riviéře a měřil 4,45 metrů.

Žralok mako obývá vody v mírném a tropickém pásmu v mořích po celém světě. Jeho blízký příbuzný žralok východní vyhledává vody Golfského proudu nebo teplejší pobřežní vody. Jedná se o pelagické druhy, které lze nalézt od hladiny až do hloubky 150 metrů, obvykle daleko od pevniny, i když občas se vyskytují i blíže u břehů, okolo ostrovů nebo zátok. Je to jeden ze čtyř známých endotermických druhů žraloků (dokáže udržet teplotu těla vyšší než okolní prostředí), který se málokdy vyskytuje v chladnějších vodách než 16 °C

Hlavní složkou potravy jsou hlavonožci, kostnaté ryby včetně makrel, tuňáků, bonita (tuňák makrelovitý) a mečoun. Živí se ale i jinými žraloky, delfíny, mořskými želvami a mořskými ptáky. Na svou kořist útočí vertikálně zespodu, přičemž ji vyrve kus tkáně z boku či ploutve. Plave pod vyhlédnutou obětí, aby využil momentu překvapení. Úderem ocasu může nejprve svou kořist omráčit. Na Sicílii byli uloveni žraloci mako se zabodnutými mečounovitými výběžky mečounů v hlavách a žábrách. To naznačuje, že i mečoun může vážně zranit a zabít žraloka mako. V souvislosti s místem a ročním obdobím (sklonek jara a počátek léta), které odpovídá cyklu tření mečounů, se dá předpokládat, že žraloci mako loví mečouny v tomto období, kdy jsou nejvíce zranitelní.